Jak k nám přišel malý bojovník

Kocour Nimitz je klasická kočka evropská, bílo-mourovatá.

Jednou na podzim, v studený listopadový večer, jsme šli kolem dvanácté v noci venčit Nera. Když jsme procházeli kolem areálu mateřské školy, vyběhlo proti nám malé kotě. Psa se nebálo a mělo jasný cíl. Přiběhlo a vyšplhalo muži pomalu až na rameno. Malý uzlíček, vrněl a klepal se zimou.

Vybralo si chytře (a určitě v tom nesehrálo úlohu to, že já jsem vedla psa :-) ), neb muž byl u nás ten, co nesouhlasil s kočkou v bytě. Ovšem takhle padli jenom tři věty. "Chudáček malý..." Vezmem si ho?" "Tak jo".

Jelikož jsme samozřejme na kotě nebyli připravení, dostal aspoň krabici s paírem, trochu kočičí kapsičky co jsem měla pro Nera na léky, sežralo mu granule a spokojeně usnulo. Druhý den jsem hned ráno šla koupit kočkolit, jídlo a přepravku a šlo se k veterináři. Tam vrněl tak, že ho veterinář ani nebyl schopen poslechnout. Ošetřil ho ovšem a narození odhadnul na 1. polovinu srpna, takže má zapsáno 1.8.2008.

Nimitz se rychle udomácnil. První dva týdny to bylo nejhodnější koťátko na světě. Pak si už byl jistý , že si ho necháme a ukázal co umí aktivní zlobidlo :-) Akorát když přišlo štěňátko Raistlin, byl chvíli vyjevenej, ale rychle si zvyknul. Zanedlouho jsme se stěhovali na venkov a po pár týdnech aklimatizace začal chodit ven.

Momentálně je to spokojenej, kastrovanej 6,5 kilovej kocour, na vyptání chodí ven a až se nabaží lítání, přijde se pomazlit a vyspat do tepla domova.