Nero

Nero je kříženec jezevčíka, narozen 7.1.1997. Pravděpodobne. Je to syn mé bývalé feny, pokud se dá nazvat mou, když jsem ji měla jako dítě u babičky. Po narození šel k hodnému staršímu pánovi do rodinného domku a věřím, že byl spokojen. Bohužel, zdravotní stav pána se zhoršil a pejsek šel dál po seniorech, až se dostal do problému. Tou dobou jsem už 1,5 roku intenzivne bojovala za možnost mít svého vlastního psa. Zná to asi většina. Námitky maminky, že pes v bytě je týrání, že bude za zkoušky, na Vánoce, na léto,... a tak dále do nekonečna.

Když jsme se nakonec doslechli o Nerových problémech, bylo to jasné. Dostala jsem svého psa a maminka veřila, že do měsíce bude u babičky.

Tak se Nero ve svých sedmi letech dostal ke mně. Nesocializován, dominantní, tvrdohlavý, majetnický, s fobiemi ze tmy, sklepa,... a s neléčeným zápalem plic. Ten zapříčinil změny dýchacího systému a následně potíže se srdcem. Prognóza zněla: Pokud se dostane z tohohle, nanejvýš 3-5 let.

První rok jsme museli zabojovat. Na cvičáku, kam jsem jako nezkušený majitel šla pro radu, mi bylo řečeno: Utratit. Ale to teda ne! Tvrdohlavá jsem dost a ukázalo se, že nějaký vořech si na mně nepřijde :-D Bylo to hodně práce, Nero byl přesvědčen, že kam šlápne jeho packa, to mu patří, trval na tom, že sa mu každý pes musí podřídit, a nějaká panička? Co to je?

Po roce však už to byl vychovaný hodný pejsek. Chodil na volno, nerval se, respektoval mně. Akorát na věci, jako že hra není rvačka, věci co se nedají sežrat hned, občas stojí za to a podobně, musel přijít až časem.

Stal se z něho skvělý parťák, pro spoustu lidí nejvychovanější malý pes jakého viděli. 

Ze sportu jsme zkusili agility - to běhal jen pro moje modré oči, tak jsme skončili. Coursing ho nechytnul, jediné, co ho bavilo, bylo stopování. Tam jsme ovšem skončili tak na 200 krokových stopách, opravdu to byla jenom zábava.

K Raistovi se chová jako starší bratr. Má ho rád, i když se občas tváří, že by mu nevadilo být zase jedináčkem. :-D Sice už není moc na hraní, ale srovnat do latě mladou dogu a 2 retrívry mu nedělá problém :-)

Zbožňuje dlouhé procházky a na svých 13 let a zdravotní kartu tlustší než je má vlastní, ani nevypadá.

Teď mu bohužel selhávají játra a likvidují mozek. To zapříčiňuje občasné epileptické záchvaty i postupnou změnu v chování. Zatím je ale aktivní a mazlivý, akorát víc morous, jako každý dědek. :-)